VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

„Dnes si užíváme výjimečnou snídaní – palačinky. Čekají nás pouze 3 km, ale o to výživnější. Jedno z přenášení 400 m dlouhé kaskády je podle kilometráže až na 6 hodin s lezením 400 výškových metrů do kopců nad skály…

Po snídani nosíme loďáky a matroš pod první kaskádu, opět značně zablokovanou, s ohromným spádem a kupou sifonů, a prázdné rafty přetahujeme opatrně dolů. Rafty bez nákladu jsou příjemně lehké a tak beru kameru a jdu dokumentovat. Zatímco kluci přetahují, já točím, když pádlují přes lagunky, hopsám a lezu po šutrech, abych je stihl na dalším přenášení…jsem víc zadýchaný než oni, těžká to práce kameramana v „divočině”.



Pod „Coruscades” jen lehce nakládáme věci na rafty, ani je nevážeme, protože nejdelší a nejtěžší přenášení kaskády „Thunderush” nás čeká opět po přeplutí soutěsky s klidnou vodou. Cestou s nepřivázanou bagáží překonáváme peřej „Side winder” kombinací přetahování a jízdy a už je opět ticho před bouří, již po tolikáté úplně klidná hladina mezi kolmými stěnami soutěsky „Transcendence Reach” a před námi obří šutry poházené ve vodě, jakoby tu řeka končila. Celý zával už z dálky dává tušit, že Thunderusch bude mít taky pořádný spád.



Poměrně nevinný a snadný nájezd padá 3m fotogenickým vodopádem do šutrů a za dalších 10 metrů se řeka děli na lagunu vlevo a nájezd do úzké chodbičky smrti, končící v jakémsi sifonovém tunelu mezi pravou stěnou a obřími šutry poházenými v korytě.



Matěj s Honzou stahují navázané rafty dolu ze skoku, já točím a přenášíme materiál k laguně nad „vstupem“ do tunelu. Před tunelem v laguně rafty taháme nahoru na šutry a opatrně a pomalu se posouváme kupředu. Konečně zase vidíme klidnou rovnou hladinu, po které zase půjde kousek pádlovat. Asi po dvou hodinách to máme to za sebou. Čeká náš dnes ale ještě jedno nejspíš přenášecí místo, peřej „The Cauldron”.

Opět klidná hladina sevřená v soutěsce a blíží se další zával – začátek kaskády „The Cauldron”. Na levé straně je navázané lano od některé z předchozích výprav a stopy po vynášení matroše někam do stráně nad začínající skály… Najíždíme až k závalu a koukáme, jak přetáhnout rafty a věci korytem, bez vypouštění raftů a šplhání s nimi do kopců.

Půjde to. V podstatě jde o to, najet opatrně úplně doprava podél stěny a tady přistát. Po levé ruce bude dost nebezpečný sifon. Vytahujeme rafty na obří placatý šutr, pod kterým také podtéká nějaká voda. Z levé strany by peřej „The Cauldron” za větší vody byla na kajacích asi i sjízdná.

Samým přenášením jsme zapomněli na oběd, už jsou skoro tři odpoledne. Tak na tom šutru rovnou vybalujeme oběd a dáváme pauzičku. Tímto by dnes mělo končit náročné dlouhé přenášení. Pere slunce, tak si sundávám vestu, akorát jsem nějako zapomněl na to, že za ní mám zastrčenou kilometráž. Rozepnul jsem vestu a jen vidím, jak kilometráž letí do vody pod šutr. Matěj naštěstí pohotově reaguje, slézá o šutr níž a ještě před tím, než kilometráž vtáhl vír vedoucí do sifonu, ji chytá. No, to se mi teda povedlo.

Matěj se smíchem oznamuje, že si u mě právě vydělal na basu pivek. Ještě trochu v šoku, co sem málem provedl, mu to samozřejmě odkejvávám. Kilometráž je psaná na voděvzdorném papíře, takže koupání ani vození za vestou, aby byla po ruce, jí nevadí. Akorát jak takhle úplně běžně knížky nevozím, tak sem si to při svlékání neuvědomil. Sice máme ještě jednoho průvodce, ale tenhle byl jednoznačně lepší.

Zdánlivý detail, ale přitom veliká a důležitá zkušenost, vždy na podobné akce vézt vícero poznámek o řece, kdyby se jedny ztratily, rozmočily, zničily…

Pak dotahujeme rafty dolů na vodu, nakládáme bagáž a vyrážíme na zbývající úsek zvaný „Deliverence Reach“ s pár dalšími peřejemi. Projíždíme další temnou soutěskou mezi skalami, až se nám otvírá pohled na obří lagunu nasvícenou sluncem. Zleva přitéká „Interlude Creeck“ a opodál je „Rafter´s basin“ – naše dnešní kempoviště. Rozbalujeme kemp, sušíme věci, Matěj a Honza rybaří (nic, spíš už je to takový každodenní rituál) a všichni si užívají pohody, že je to pro dnešek za námi.

Jakoby nás Franklin river přijala a milostivě pustila přes svou nejtěžší část. A nyní nám dává za odměnu oddych, opět podává přátelskou ruku. Jakoby říkala „nyní si zasloužíte pauzičku“. My s respektem přátelskou ruku přijímáme, na všech je úleva a pohoda znát.

Večeříme kus kus, slunce hřeje, vtipkuje se a odpočívá. Další den nás čeká ještě poslední velká soutěska – Propsting Gorge, kde údajně má být ještě také nějaké přenášení. Že by poslední těžká „zkouška“ Franklin, než nám dovolí být další výpravou, která proplula jejími kaňony?

Další exkluzivní fotografie doplněné zajímavým infem o zvířatech, zemi, historii, řece… čtěte každé úterý a čtvrtek na h2omaniaks.com.

Text a foto: Tomáš Mähring, H2Omaniaks production