Váš prohlížeč nepodporuje nebo má zakázaný JavaScript, proto některé funkce na těchto stránkách nebudou pracovat.
Návod pro přidání těchto stránek mezi důvěryhodné servery (s povoleným JavaScriptem) naleznete zde.

VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

 

Články

Ahoj vodáci, běžkaři,
budeme rádi, když se o své zážitky na vodě či v bílé stopě podělíte s námi. Za každý publikovaný článek s fotkama dostanete od nás dáreček. Napište nám na clanky@vodak-sport.cz

Řecko = teplo, čistá voda, lehčí řeky, romantika

10.6.2008 16:07:55     Autor: Renata

 Jen jsem řekla, že by se mi to líbilo, už mě Kuře zapsalo jako prvního účastníka zájezdu. Než jsme opustili Skotsko, byly jsme s Markétou dvě. To bylo loni. Pak ¾ roku těšení a teď už je to za námi.

Po pečlivém výběru účastníků nás jelo nakonec 7. Kuře, já, Markéta, Richard, Sysel, Jirka a Ondra. Velký tranzit s vlekem, místa dost, všichni schopni dobrovolně řídit, pohoda, ideální dovolená pro holky po sezóně.

1.5. V Anconě jsme měli ještě před naloděním na trajekt čas na procházku. Po menší bitce s obsluhou trajektu jsme se nachystali na přenocování a celodenní plavbu na lodi. Již během večera někdo někde vyčetl, že máme připlout již v 13,30, což je od vyplutí v 16,00 méně než očekávaných 24 hodin. Za hukotu motorů se výborně spalo, bohužel nám někdo znárodnil volně zanechané věci. Naštěstí nic podstatného.

2.5. Ráno nás Markéta vzbudila nečekaně brzo s tím, že právě hlásili, že přistáváme v Igoumenitse. Nechtěli jsme jí věřit, ale pohled ven nás ujistil, že na plavbu stačilo 15,5 hodiny a musíme rychle sbalit. Úplně hladce jsme to nestihli, ale nakonec jsme vyjeli do vysněného Řecka a dokonce se dnem k dobru.

Bájný Acheron měl tak málo vody, že jsme přejeli rovnou k dalším plánovaným řekám, Kalaritikos a Arachtos. Bylo to, přesně podle očekávání. Teplo, sluníčko, teplá čistá voda, nádherná dost vodnatá řeka do WW3 v krásném kaňonu. Do každého vracáku jsme zajeli a nemuseli jsme se bát. Dva úseky, dost dlouhé i pro mě.

3.5. Den bez vody se dal přežít. U Dodoni sice vybírali a všechny památky byly obehnané provazem a ke klášterům Meteory jsme přijeli až po zavření, ale stejně jsme si užili skal, výhledů a ještě pěkného počasí. Chlapi se dočkali hospody a sprchy v kempu. My jsme tyto vymoženosti neocenily a po čaji s griotkou přišla Markéta o první část vlasů.

4.5. Mourkani byl úplně suchý potok, takže jsme se zase přesunuli. Přejezd k řece Mileapotamos nám naznačil, že to s přejezdy v Řecku nebude tak lehké jak jsme zvyklí odjinud, včetně Korsiky. Říčka byla sice menší, ale stále příjemné obtížnosti do WW3. Za koncem plavby jsme nahlédli do mohutného kaňonu a poněkud složitě přejeli na romantické spací místo u kostelíka. Markéta se nechala připravit o zbytek vlasů.

 

5.5.Aliakmonu i Venetikosu jsme sice viděli vody dost, ale vedení nám je nedopřálo. Zřejmě byly pod naší úroveň. Hrozil další den bez vody, jen na těch strašných cestách, pořád nahoru a dolů, ještě, že jsem nemusela řídit. Už víme, že 20 je mnohem dál než daleko, oslíku. K Vikosu jsme dorazili pozdě odpoledne a čekala nás dlouhá pěšina dolů do kaňonu. Podle naučné cedule nejstudenější řeka Evropy. To nevím, ale všechny řeky, které vyvěrají přímo ze skály, jsou ledové, a tato je hodně. 5 km pěkné WW3, nocleh v tajemném lese v cíli.

6.5. Počasí už bez slunce, déšť. Horní úsek Vikosu, Voidomatis, jsme našli, ale úplně chyběla voda. Cesta na nejkrásnější úsek Aoosu byla jen 20, ale tentokrát jsme nasedali už v půl druhé odpoledne. Čekalo nás 16 km, z toho 9 WW4. Navíc zima a déšť v kaňonu, stihneme to do tmy? 5 km na rozpádlování jsme sjeli rychle a pak to začalo. Hluboký kaňon, peřeje, vracáků naštěstí dost, bludiště, skoky a průjezdy, prohlíželi jsme jen asi 4x, Kuře s Richardem přenesli jen 1 nejistý průjezd, já 2 místa. Vody tak akorát. Vše šlo najet tak, že se nemuselo ani dotknout skalky ani cvičit ve válci. Opravdový požitek z jízdy. Prý až uvidíme klášter, bude to dobré. Dobré bylo, že jsme byli už v půlce těžké části, ale pod klášterem to začalo být dost výživné. Všichni ve zdraví zvládli, i když Ondra si docela zaeskymoval, bylo toho dost a rozhodně to stálo za to. Do 7 jsme byli v cíli, a to jsme i fotili.

7.5. Chtěli jsme přejet na horní Aoos. Cesta v řecké mapě rovná 20 km šla asi přes 20 údolí a hor, takže byly zase 2 odpoledne a to už jsme na 27 km opravdu ani my nešli. Dali jsme odpočinkovou hospůdku a vycházku. Chlapi údolím, holky na kopec. Zůstali jsme spát přímo ve Vovouse na bývalém asi hřišti u studánky a sbírali síly na příští den.

8.5. Jirku čekal dobrodružný den. Přejet sám autem po místních lesních cestách bez slušné mapy byl úkol opravdu těžký a splnil ho výborně. Ostatní čekalo celkem 27 km po vodě. 5 km WW2, (malá řeka, hodně suchá, když se ovšem stáhla do kaňonu, byli jsme rádi, že jsme tak dřeli) 10 km WW4, (tmavý kaňon, skoky, peřeje, přenášeli jsme jednou, ono to ani moc nešlo). 5 km WW2 nás ukolébalo a pak jsme se nestačili divit. Další přítok. Řeka zmohutněla a přesně jak bylo psáno v kilometráži, jako by obři hráli kostky a zapomněli tu hračky. Nepřehledné hromady balvanů, v tom klády a jiné dříví. 4 km WW4 jsme proskákali a mohli jsme se uklidnit na závěrečných 3 km WW2. Bylo to dlouhé, různorodé, užili jsme si, zase krása. Bohužel se nám zase poškodilo Kuře, tentokrát poškozené koleno nevydrželo ladný přeskok na skalku a bylo jasné, že by se už nemělo ohýbat.

9.5. Poslední den na vodě. Konečně zase pěkné počasí. Někdo chtěl zopakovat spodek Aoosu, někdo hledal něco lehčího, aby se ještě svezl. Nakonec jsme jeli ve třech, já, Richard a nadopované Kuře Aoos. Tentokrát za 3,5 hodiny, sprintem bez zbytečného prohlížení, přenášení a focení, v pohodě. Ostatní jeli spodní Vikos, 5 km WW1, romantickou platanovou alejí, taky si to užili. Ještě večer jsme přejeli co nejblíž k Igoumenitse.

10.5. Ráno jsme se, opět s mírným konfliktem, nalodili a po celých 24 hodinách přistáli

11.5. v Benátkách. Mimochodem ty Benátky z moře jsou také krásné. Ani cesta domů nám nepřichystala žádné nemilé překvapení.

Prostě nádherná dovolená, aspoň pro mě. Bez jakýchkoli konfliktů, problémů a vůbec ničeho nepříjemného, kromě Kuřecích zranění, samozřejmě.

Najeli jsme něco přes 3.500 km autem a asi 120 na vodě.

Škoda, že jsem si tam jediná nevedla deníček, věděla bych, jak to bylo doopravdy, a nemusela bych si vymýšlet. Za věcnou správnost neručím, jisté je jen to, že to pro mě byla možná dosud nejlepší dovolená v životě, totiž jediná, na které jsem si hodně užila a přitom si i opravdu odpočinula. (První bez dozoru maminky, bratra či dětí.)

 

clanky2.gif
 
vodácký bazar vodácké noviny pyranha.cz  mapa serveru