Články
Ahoj vodáci, běžkaři,
budeme rádi, když se o své zážitky na vodě či v bílé stopě podělíte s námi. Za každý publikovaný článek s fotkama dostanete od nás dáreček. Napište nám na clanky@vodak-sport.cz Jó moře, to není Talinskej RybníkTak to mám za sebou! Jsem plnej zážitků, nechci sedět v práci, chci komukoliv vyprávět své zážitky. Chci zpátky na moře! Na začátku byla snaha udělat něco se svojí chátrající kondicí. Pořád jen práce, práce, sakra práce. Večer člověk příjde domů nic se nechce dělat, na kolo je pozdě a málo času, skály jsou daleko. Pěkně zdůvodněná lenost, že jo!? Pak se ozvali kámoši z vody, kluci z Vodák sportu půjčili loď a najednou to šlo. Po večerech Brněnská přehrada a o víkendech třeba Vranov, Dalešice a podobně. Když jsem k tomu ještě objevil www stránky Seakayak Liberec, bylo zaseto. Chci na moře!
V sobotu ráno 3. května, po celonoční cestě, skládáme z auta lodě na ostrově Murter. Slunce, hladká hladina a voda, ta je opravdu slaná. Moře! Podle informací to má být zájezd pro začátečníky a pokročilé, mezi které se díky několika WW IV počítám. Je nás šest. Zkušení pádleři Ondra Nikl a Standa Klokočník se svými děvčaty ? Helenou, Anetou a Olinou . Že by ty ženské byly těmi začátečníky? Příští dny ukážou, že tím začátečníkem jsem byl já! ?Ondro, kam pojedeme?? Šéf ťuká prstem do rozložené námořní mapy a a říká: ?Tam a tam a když bude špatná předpověď, tak tam a tam a tam??. Koukám do mapy a pak za jeho prstem k obzoru. Přede mnou v dáli je varianta Kornátských ostrovů, na obzoru vlevo zase ostrovy kolem Šibeniku. Jó ruce moje, to dostanete pěkně zabrat! Hromady krámů: jídlo, vařiče, stany, oblečení, slivovice, víno, voda a taky ještě slivovice a víno mizí ve 4 singlech a jednom deblu. Soukáme se do lodí, Ondra vydává nezbytné pokyny a rozkaz JEDÉM! První kilometry směřují jihovýchodně podél Murteru. Jadran je ke mně milostiv a tak jediným a jak se ukázalo i trvalým problémem je otlačeném zadek a mravenčení v nohou. Co se taky dá dělat. Dva metry výšky a přes metrák váhy, s tím asi konstruktéři kajaků moc nepočítají. Na konci Murteru dáváme pauzu a čeká nás první přejezd po volném moři. Cílem je ostrov Kakan vzdálený asi 8 kiláků. JEDÉM! Hladká hladina se začíná vlnit, napřed lehce, potom víc a víc a pak ještě víc. Vítr v zádech, jsme asi tak v polovině přejezdu a já zjišťuji co že to je surfování na vlnách. A ty vlny jsou větší a větší a už jsou jako krávy. Ty zkušenosti z divoké vody moc nepomáhají, vychytávání každé vlny na pádle vás dopředu moc neposunuje a břehy jsou daleko a dno hluboko? Kámoši mne umravňují, že prý vlny nejsou krávy, ale jen tak lehce nad půl metru. Takže pádlovat, pádlovat, pádlovat a strach najednou ustupuje a já si to přímo užívám. Na Kakanu přestávka a pak za chvíli místo na bivak. Nádhera, paráda! Nikde nikdo, za celý den jen pár jachet a motoráků. Koštujeme slivovici a víno a v noci po dlouhé době vidím zase Mléčnou dráhu. Ráno, při příjezdu do vesnice Kaprije mi kamarádi dovolují, že můžu mluvit už o vlnách asi tak kolem 80 centimetrů. Stejně vám ale řeknu, že byly jako dvě krávy ale jednodenní zkušenosti mne nesou s pocity euforie do přístavu. Pohledná hospodská nám natočí Laško pivo a pak ještě jednou a ještě jednou a večer zase ta slivovice a víno. A tak další den pádluji ve dvou ? já a kocovina. Moře se i přes špatnou předpověď uklidnilo a plány říkají, že jedeme na Šibenik. Bohužel, jak se později ukázalo, asi po dvou hodinách jízdy nacházíme na ostrově Zmajak krásnou pláž a že je dovolená a tak si budeme užívat. Šibenik se tedy odkládá na další den a nastává válení, koupání, chytání a opékání ryb. Večer pak Standa griluje papriky s balkánským sýrem a opět je tu noc a Mléčná dráha a nad se taky nějak podezřele houpají větve borovic? Že by ta předpověď? Že by ten vítr od pevniny? Že by to byla ta obávaná Bóra? Bóra!!! Čekají nás dva přejezdy. První na ostrov Prvič asi 8 kiláků a druhý do Šibeniku tak 6 kiláků. Míjíme u majáku okraj našeho ostrova a začínají pěkné vlny. Já jsem však už velkej mořském vlk a tak jedem. Na okraji otevřeného moře však už nejsem velkej vlk, ale jenom velkej posera. Vlny, vlny, jedna přes druhou a k tomu vítr ze předu a nic nepomáhá, že podle ostatních jde jen o výšku kolem jednoho metru. Chvíli v sobě zkouším najít odvahu na těch 8 kilometrů, ale pak vítězí strach a já škemrám o návrat. Kupodivu to všichni chápou a tak se otáčíme zpátky ke Zmajaku na naši pláž. Jen 14 letá Anetka si při návratu brble, že má chuť na zmrzlinu a že ty vlny až tak velký nebyly. Sakra holka, byly!!! Anetka dostane tatranku a mně dají panáka a abych nebyl smutnej, že na moři se to stává. Jdu se projít místní buší na vrchol Zmajaku a koukám na Šibenik a taky na bílé čepice vln a nahnutá ráhna plachet nějaké jachtařské regaty přede mnou. Ondra volá mobilem domů kamarádovi meteorologovi. Plán je brzký přejezd, protože později má být vítr opět silný. Vstáváme už o půl páté a v pět jsme na vodě. Meteorolog měl nakonec pravdu a tak rodina Niklova ? Ondra, Helena a Aneta nakonec do Šibeniku dojeli. Mne to však strach nedovolil a za doprovodu Standy s Olinou se vracím zpět za ostrov a pak dále zpět až na Kapriji, kde nám hospodská už automaticky nese Laško pivo. Už se nebojím, už se mi to zase líbí! Nádhera, krása! Za pár hodin totiž přijíždí trajekt, který mé trampoty vyřešil! Večer je v Šibeniku zase celá banda pohromadě, víno doplněno a co více chtít! Jo a vlny taky nebudou. Jedeme se totiž podívat na vodopády řeky Krky. Kaňonem, kde se třikrát zatáčí Rio Pecos a kde Olda Šetrnéj uspal svou drtivou ránou Vinetuova fotra Inčučunu, přes Prokljanské jezero k vodopádům. Jedno z nejhezčích míst expedice! Akorát jsme už trošku zvyklí na samotu ostrovů a zdejší místo připomíná spíše pouť. Na ostrovech pivo za 12 kuna, tady za 20. Na ostrovech na záchod do keřů, tady za 8 kuna, atd. atd. ? A těch lidí! Rychle pryč a pádlovat, pádlovat, pádlovat. JEDÉM! Všechno jednou končí. Ještě dojet zpátky do Šibeniku, vypádlovat kolem staré pevnosti na moře, zastavit se na noc a pivo v kouzelné vesničce Šapurije na ostrově Prvin a pak už jen pár kiláků a jsme u Murteru. Ručičky bolí, mám je stažené obinadlem a trochu se bojím, že mám zaděláno na zánět šlach. Kamarádi jsou však už přímo velicí kamarádi a tak mne s holkama posílají přímo k městečku Tisnu, kde u mostu vyděláváme kajaky na břeh. Ondra se Standou si ještě přidávají 15 kiláků na druhou stranu ostrova k autu a tak v pátek 9. května po obědě nakládáme lodě a zazvonil zvonec a nádhery byl konec. Sedím, koukám na mapu a fotky, nechci jít do práce. Chci na moře !!!
Jan Krch
(Veliké díky kamarádům ze Seakayaku Liberec a Vodák sportu Brno, kteří mně tento zážitek umožnili!)
|