VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

Víkendové běsnění živlů  bylo strašné. Přihnalo ale velké dešťové mraky  a na horách do to ho všeho začalo ještě pršet. Původní plán byl vyrazit na Moravu z Hanušovic, ale  vodočty náhle vyskočily těsně kousek pod ideální stav. Proč se tedy nechat jen tak spláchnout na méně zajímavém úseku Moravy, když lze jet její přítoky Branou a Krupou.

Ale jak rychle voda vyskočila, tak rychle začala padat dolů. Naštěstí byly prosby vodáků vyslyšeny  a vody během týdne ještě připršelo.

Ráno na prodejně jsem ještě u Vildy narychlo stihl vyměnit boty (Ježíšek špatně odhadl velikost). Lodě  a pádla byly naložené, a tak jsme jen narychlo zkontrolovali, jestli opravdu máme vše, a vyrazily na  Hanušovice

Po cestě někde u Zvole viděl František pštrosa v boudě. A asi 3 km nás přesvědčoval, že tam fakt byl a že si nevymýšlí. Další překvapení nás čekalo někde u Bludova, kde jsme viděli ve škarpě auto na střeše. Naštěstí pro posádku asi dobrý a odmávnutím nás poslali dál, že už čekají jen na policii.

My však pokukovali už po vodě a zhodnotili Moravu jako solidní splachovadlo. ?Vildo vždyť to by bylo pěkný...? ?No, ale to jen hrne a nikde žádnej vracák!? ?Kdybys ses pořádně díval, tak bys viděl za každým stromem nebo kamenem, ale jinak je to fakt nezajímavý?  ?Proto to taky nejedem..?

V Hanušovicích jsme natrefili správnou hospůdku, u které jsme měli sraz. Brzy dorazili kluci z Šumperka a byl nejvyšší čas vyrazit, ať to stihneme.

 
Branná

Na lehký rozjezd je ideální Branná, začínali jsme pod továrnou v Jindřichově. Kluci to předtím prohlíželi, tak by nikde neměly být padlé stromy. Udělali jsme si hromadné foto s loděmi. Při převlékání projel kolem vláček. (Docela potěší, když z vody zamáváte na vlak a on vám zatroubí.)

Na břehu byly vysázené mladé stromky s tyčemi, tak jsme se naskládali s loděma jak koně při startu na dostihu a hurá do vody. Někteří se trošku déle soukali do lodi a šprickovali ? bylo nás 13 a já si připadal, jak když jde mateřská školka. Branná je přece jen uzounká a rázem nás tam bylo místy od zatáčky k zatáčce.

Místy to lehce drhlo (co dokáže 2cm podstav),  ale voda byla nádherná. Takové příjemné mírné pohoupání mezi loukami. Sem tam občas  sluníčko pralo přímo do ksichtu a já si nadával, že jsem si nevzal sluneční brýle.

Před prvním jezem jsme zastavili, prohlédli a nováčci raději přenesli. Vilda předal kameru, aby byl také v nějakém záběru a hupl si to elegantně dolů, vzal si kameru zpět a navigoval nás, abychom netrefili šutr (byly tam takové dva krásné obrovské). Přece jen, když na hraně jezu zjistíte, že je přímo pod váma šutr jak lednička,  není to ideální.

Po prvním rozjetí jsme si začali pořádně užívat řeky. S Františkem jsme hájili zadní pozice a  vymetali kdejaký vracáček, vlnku a hlavně válečky. Na Branné je skvělé, že si tak pomalinku v klidu teče a sem tam občas je  práh, za kterým se tvoří vlna nebo váleček.

 Zkoušeli jsme to popředu, pozadu a nebo i bokem. Vody bylo málo a pokud člověk něco natrefil, tak se opřel rukou nebo pádlem o dno a byla pohoda.      Takový větší stupínek někde v půli trasy si někteří raději přenesli. Nejprve jsem se divil, ale když jsem tam pak pod ním zaletěl do vody až po uši, rázem mi svitlo.

Sluníčko svítilo jak objednané a  najednou jsme byli na soutoku s Moravou a  rychle se snažili zaparkovat na oblázkové pláži.

Někteří potřebovali protáhnout ztuhlé a zmrzlé nožičky, jiní šli lovit z auta svačiny. Řidiči vyrazili nahoru pro auta a my jsme se mezitím nalévali čajem a cpali se čokoládovými piškotkami. Někteří přidali i malinký hlt něčeho ?na zahřátí?.   Po příjezdu ?tramvaje? (Ford Transit z Vodák sportu) jsme narvali do vozíku a na střechu všech 13 lodí a počkali na vyslaného zvěda.


Krupá

Jak nám sdělila posádka auta vyslaného napřed, měla Krupá vody tak akorát. Vyrazili jsme proti proudu a jeli dál a dál, protože to stále bylo pěkné a úžasné.  Protože stále sluníčko svítilo, vzal jsem si už raději sluneční brýle. Naskákali jme do vody z trošku větší výšky - přece jen Krupá teče trošku užším údolím než Branná. Čekala nás tam spousta vlnek.

 Vilda neúnavně točil a docela jsem ho obdivoval jak si tak jede pozadu, v levé ruce pádlo a v pravé kameru.

Nováčci se osmělily a zkoušeli už také něco jiného než rovně dolů. No, nic jiného jim ani nezbývalo, protože zatímco Branná má spíše ploché koryto bez kamenů s občasnými stupínky, po Krupé se válí kameny doslova všude a místy teče velmi svižně.

To zjistil i Vilda, když se příliš soustředil na krásný záběr kamerou a pozadu vletěl s lodí do skály. Předvedl parádního ?eskymáka? bez pádla. Kamera celou dobu jela, tak je to i na videu.

Sem tam přišlo  místo s více šutrama a bylo vhodné vybrat si lepší cestu, aby člověk moc nedřel. Při větší vodě by byly jen krásné velké vlny a bylo by to méně technické. Takhle nám v jednom okamžiku zaplavali dva lidé.


Krizovka

Pokoušel jsem se pomoct a sežďouchnout uvízlou loď ze šutru, aby se nemuselo pro ni brodit. Ale někde jsem něco zřejmě přehlédl a  skončil hlavou dole. Rychle jsem vymotal pádlo nahoru,  voda v tom místě hodně valila, a když jsem zvedal, schytal jsem pěkných pár ran do helmy. Nic není lehké. Dole jsme odlovili plavajíci, dali se do kupy a dozvěděli se, že kamera se koupala podruhé.

Jez s malou vodní elekrárnou jsme raději vzali tou mírnější částí a ti, co se necítili, přenesli. Zespoda pak zkoušel František opatrně najíždět  do válce a zjistil, že tam v podstatě téměř nic není (bylo tam jen 25cm vody). Raději lépe opatrně vyzkoušet, než tam vlétnout shora a rozbít si nos.

       Za pár okamžiků  jsem v dalším místě najednou viděl  kamaráda, jak leží s lodí na boku a pokouší se střídavě o něco mezi eskymákem a výlehem. Než jsem ho dojel, tak stihl pustit pádlo (nejspíš mu ho vyrazil některý šutr) a vykopat se ven z lodi. Následoval rychlý odchyt pádla a vyhození na břeh. Přece jen těch vhodných vracáků k zastavení zas nebylo až tolik.

Nejhezčí úsek, kde se dokonce dělaly i   takové hezké bublinky jak ve whirpoolce, jsme bohužel prosvištěli rychle, protože kamarádovi odešel morál a místo, aby vylehl, rovnou vylezl z lodi. Je to hodně o psychice a jak řekne hlava dost, rázem zapomenete na všecko, co jste se naučili na bazéně. Bazén je sice fajn, ale rozhodně nemá jen 4 stupně, tak je to napoprvé trochu šok.

Naštěstí   máme všichni slušnou výbavu a kdo ne, tak si půjčil z Vodák sportu. Plavání potom bylo docela i příjemné (neoprenek, vestička, tři vrstvy oblečení a ještě vás hřeje adrenalin).  Lepší je nekrysit, jinak máte v lodi bahno,  humus a jste mokří úplně všude. K autu to byl jen kousek a další psychické bloky se už naštěstí neměly čas projevit.

Zastavili jsme raději kousek výše, protože jez na soutoku je vyložený smrťák. Ať máme raději vylézání v pohodě, zvlášť když mě František za to, že jsem ho pošťuchoval lodí na vodě, pro změnu odstrkával pádlem od břehu do proudu. Abych prý trénoval pádlování proti proudu.

Při převlékaní VYLIL  Vilda vodu z kamery! Přece jen asi při některém eskymáku zřejmě neodolal speciální outdoorový obal a voda si už  cestu najde i malinkou dírkou a udělá velkou neplechu.

Zakončili jsme  ve slabší sestavě u dobrého jídla v hospůdce, protože Šumperáci odjeli na baštu domů k mamince. Bylo to vynikající.. při zpáteční cestě jsme zkoušeli zahlédnout pštrosa, ale byla už tma. Krásná neděle. Sedět doma na gauči v teple je možná fajn, ale tohle bylo opravdu super .