VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

Čas šel a já šel s ním, dnové všední plynou jeden za druhým, na běžky se moc nedá (i když skalní příznivci si vždy nějaký ten sníh najdou, mě zmrzlý nebo mokrý sníh neláká, to pak není ta správná pohoda), na kolo se mi zdá poněkud deštivo a stejně je mám ještě zablácené od poslední podzimní vyjížďky, tak bych je musel nejdřív opucovat v čemž mi brání lenost. A tak jediné rozptýlení poskytuje pravidelné eskymování na olomouckém bazéně.

Až se jednoho dne objevila v e-mailu pozvánka na snowkajaking v Beskydech na Razuli. Hned surfuju po netu a hledám další info a říkám si to by mohla být celkem zábava. Nejprve uvažuju, že se tam zajedu aspoň podívat, ale pak mi to nedá, koneckonců to musí být přece stejné jako na bobech, a volám Vildovi ať mi vezme taky kajak. A tak v neděli 11.2.2007 přijíždím do Velkých Karlovic, chvíli postávám, rozmýšlím ? ten svah je dost prudký, no ale nakonec se zapisuji a jsem zdrojem zábavy, když říkám , že jsem v tom seděl venku zatím jen dvakrát (Hynkov nepočítám), dostávám startovní číslo 4 a pak už jen jak Rákosníček netrpělivě vyhlížím ne hvězdy, ale černý Ford Tranzit olomouckého vodáksportu co mi má přivézt kajak. Nakonec jsem se dočkal a tak rychle přezout a na svah na tréninkovou jízdu. Jen dovléct ten kajak na start byla dřina. No a na startu..... polknutí nasucho a vytřeštění očí ? z tohohle mám jet dolů? Na bobech snad, to by bylo v pohodě, ale zabandážovaný v kajaku? No přeci ten kajak zas nepotáhnu dolů. Tak jen zmužile pádlo do ruku a vzhůru dolů. A najednou jsem dole. Ani nevím jak. A ani jsem se nepřevrhnul! No ale kde mám pádlo?? Asi jsem je v tom fofru někde upustil, jak je mým zvykem, že. (viz předchozí kapitola - Krupá) No jo, pádlo je ve svahu. Je mi jasné, že mají-li mé kosti zůstat pohromadě do konce závodu = žádná další tréninková jízda. Pořadatelé určují pořadí, startuje se po trojicích, a že jsem hned v první trojici ? no ono to je možná dobře, aspoň to budu mít brzo za sebou. A tak začíná závod. Zamávat divákům a na povel ?včil? vyrazit dravě vpřed. No, dravě, já si dávám se startem načas, dávám soupeřům pár metrů náskok ? přece jen bezpečnost je bezpečnost a netoužím po tom aby mi někdo v kajaku přejel hlavu. V první zatáčce tak nějak už z tradice opět pouštím pádlo, v zápětí hodím držku načež provedu stabilizaci systému a pokračuju v jízdě a jen koutkem oka sleduju jednoho ze soupeřů hrdinně eskymujícího, což ho ovšem stojí cenné vterřiny a tím se dostávám na druhou pozici, skáču přes první hupík, druhý hupík ? na něm dost tvrdě dopadám a dotahuju se na vedoucího jezdce jsem už nebezpečně blízko poslední skok a dopadám téměř na záď kajaku závodníka přede mnou což vede opět k destabilizaci systému a následnému druhému rypáku ( ze záznamu pak vidím, že jsem šel dokonale přes hlavu ? tedy dokonaný eskymák) a je z toho prostřední místo a tedy postup do dalšího kola. Radost z toho nemám což poznávají i kamarádi okolo. Jsem z té jízdy poněkud ..... rozdrncaný? rozštelovaný? Tak nějak mám pocit že ve mně všechno chřestí ale jinak celkem v pohodě, nic nepovolilo, nic nebolí. Pak jezdí ostatní závodníci a je tu konec prvního kola a povel k nástupu do další rozjížďky ? a zase v první trojici. Tak k vleku, shýbám se pro kajak a....... KŘUP!! ? ozve se z oblasti levých žeber a najednou nějak nemůžu popadnout dech, bolí to a jen opatrně se zvedám a poomalinku se ploužím k organizačnímu týmu a šeptám, že odstupuju ze závodu. Asi jsem nějaký pobledký či co, nebo je to tím že se držím za bok, no zkrátka poznávají, že něco není oukej a povolávají do zbraně zdravotníka z horské služby, který se mě ujímá, stahuje mi hrudník obinadlem a volá pohotovost s tím, že musím na rentgen. A tož pro mě závody končí tím, že mě odváží záchranka. Kdo by to byl ráno řekl. No koneckonců, dlouho jsem nejel sanitkou, naposledy někdy před dvaceti lety? Pak nemocnice Vsetín, rentgen, zlomeného prý nic nemám, ale prý to bude tak tři čtyři týdny bolet. Co mi vlastně je a co to ve mně křuplo se nedovídám. Kamarádi mi přivezli auto před nemocnici, za což jim patří můj vřelý dík a odjíždím domů. Jen to točení volantem a nasedání jakož i vysedání z auta je značně problematické. V úterý pak jdu za naší obvodní paní doktorkou s papírem z nemocnice a dotazem co by to teda asi mohlo být a prý nějaké natržené svaly asi. Takže nucená pauza s pohybovými aktivitami na nejméně tři týdny. Takže si dám pauzu - dám si kitkat. No jo, ale co když úplně zapomenu jak se dělá eskymák? Jedno vím ale jistě. Tuto neděli nikam na vodu nejedu.

Petr Pavlát