VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

Pokračování minulého dílu  přepisu deníčku bez úprav: „Najíždíme k místu, kde chceme vysednout, sedáme na šutr a okukujem následující skok z jiného úhlu. Tvrdím, že je to v pohodě, že to sjedem.

Voda ze stupně teče na pravé straně a v laguně bude dost času na to zastavit. Odstrkáváme se tedy z šutru do proudu, necelé dva metry vysoký skok bez problémů sjíždíme a pod ním přistáváme na pravé straně. Matěj nahoře čeká, až uvolníme místo na vysedání a pak sjíždí se svou posádkou k nám.

Tahání naložených raftů po skalní římse

My mezitím lezeme po odhadem 60 stupňů skloněné skále a jejích římsách a zjišťujeme nejlepší trasu na přetáhnutí následujících míst této kaskády zvané „The Churn“. Nalevo jsou obrovské šutry a nebezpečí pádu do sifonů, takže jediná relativně bezpečná trasa vede právě přes šikmou skálu. Chvilku váháme, jestli rafty vyložit, ale nakonec necháváme bagáž navázanou (proč se línej strhal?) a zkusíme naložené rafty přetáhnout po římse, jde o pár metrů, pak je budeme muset spustit asi o 3 metry dolů na další obrovský šutr, ze kterého je dostaneme do vody.

Náš úplně nový raft šel celkem snadno, s Matějovým byl trochu problém, protože už má dost za sebou a měl některá oka, za která drží obvodové lano, natržená. Takže se za lana v některých místech nedalo tahat a raft nebylo kde chytit. Z velkého šutru rafty házíme další 4 metry dolů do vody a jsme v další laguně, před další sifonádou. Zespodu se nám také otvírá pohled na jeskyně, ze kterých spodem vytéká voda z horní laguny, tohle snad ani nemůže být skutečné!

Opatrně postupujeme dál. Navázané rafty přetahujeme po římse k dalšímu závalu a řešíme, kudy dál. Opět není moc možností, uprostřed je celkem placatý kámen, kde se dá vystoupit a přes ten shodíme rafty opět o něco níže. Po pravé ruce vedle šutru je škvíra, kde trocha vody teče vrchem. Při pohledu z šutru dolů ale je vidět, že podstatná část vody teče opět nějakou škvírou někde dole pod vodou.

Poslední zával

Raft opět házíme dolů, skáču do něj a přejíždíme ke třetímu poslednímu závalu se sifony. Ten přetahujem vlevo (skok s šutry, pak úzký průjezd – opět stavíme raft trochu na bok). V hlavě mi opět šrotuje, jak to asi vypadá za těch dvou metrů na vodočtu u nasedání, některé věci by možná byly sjízdné (teda skajakovatelné), nebo naopak ještě podstatně nebezpečnější?

Každopádně za větší vody se rafty přetahují někde po levé straně svahem, údajně se vyleze pár set metrů nahoru a pak se lidi a věci spouští na lanech někde zpět dolů. Když jsme levý svah údolí viděli, moc jsme si tam přenášení představit neuměli. Překonání této peřeje nám zabralo něco přes hodinu.

Soutěskou Serenity Sound k další obří kaskádě

Ještě dáváme jednu malou peřejku a už se snažíme najít spací místo, které má být na levém břehu pod skalnatými převisy v jakýchsi šuplíkách a jeskyňkách. Jako bychom to už někdy zažili, opět se nám nedaří najít toto místo. Po úplně klidné vodě sevřené mezi kolmýma skalami (soutěska „Serenity Sound“) dojíždíme až k dalšímu obřímu závalu - „Coruscades“. To už je nejspíš další obtížné a dlouhé přenášení kaskády Coruscades, která nás čeká zítra.
Na levé straně si konečně všímáme pěšiny a pár rovných plošinek na přespání. Vybalujem, chystáme večeři a s Matějem skáčem po šutrech, mrknout se, co nás to čeká zítra za parádu.

Ráno rafty přetaháme prázdné přes peřej, ale věci přenosíme po břehu po pěšině (teda, tady pěšina znamená něco jiného, než jsme zvyklí, prostě je tam chvílemi znát, že tudy sem tam někdo něco nosí, chvílemi tahle pěšina vede přes šutry na kraji peřeje, kde samozřejmě nic poznat není). Matěj večer opět se slovy „dneska už fakt budou k večeři ryby“ zkouší pár marných pokusů o vytažení čehokoli živého z Franklinských temných vod.“


Další exkluzivní fotografie doplněné zajímavým infem o zvířatech, zemi, historii, řece… čtěte každé úterý a čtvrtek na h2omaniaks.com.

Text a foto: Tomáš Mähring, H2Omaniaks production