Váš prohlížeč nepodporuje nebo má zakázaný JavaScript, proto některé funkce na těchto stránkách nebudou pracovat.
Návod pro přidání těchto stránek mezi důvěryhodné servery (s povoleným JavaScriptem) naleznete zde.

VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

 

Články

Ahoj vodáci, běžkaři,
budeme rádi, když se o své zážitky na vodě či v bílé stopě podělíte s námi. Za každý publikovaný článek s fotkama dostanete od nás dáreček. Napište nám na clanky@vodak-sport.cz

Tasmánie 3: Říká se „třetí den kritický“

9.5.2010 18:11:51     Autor: Tomáš Mähring

Dnes nás nemělo čekat nic extra náročného, žádné velké soutěsky, sifony ani přenášení. “Pouze” úsek s velmi ostrými vymletými skalami.

Po poledni jsme dojeli k úseku zvanému “Rafter´s race”, což je část rozdělená ostrovem na dvě ramena, s řadou menších stupňů a dropíků. Opět jsem se v duchu rozplýval, jaké by to bylo mít tu kajak s metrem vody navíc. Ale jsme tu na raftech a ani až tak neva, že na první seznámení s řekou máme míň. Zážitků a pocitů okolo je i tak hromady.

Jeden ze stupňů bylo nutné jet těsně u pravého břehu. Už když jsme najížděli, viděl jsem “párák” dole, do kterého jsme s tímhle nájezdem museli zákonitě narazit a na nějakou akci už bylo pozdě. V další vteřině už jsme do něj narazili. Raft zázrakem vydržel, což tedy do dnes moc nechápu, asi dost pomohlo, že byl úplně nový?

No Matěj najel stejně, ale na svém už “lehce” jetém raftu takové štěstí neměl. O šutr prorazili pravý přední buřt. Podle všeho už jsme neměli být moc daleko od plánovaného spaní, takže 2 z jeho posádky přestoupili k nám a ostatní pokračovali na polovyfouklém raftu.

Není kde spát

Jako na potvoru, když se daří, tak se daří, jedno bivak místo jsme nejspíš přehlídli nebo se nám ho prostě nepodařilo objevit a další místo za zatáčkou s tzv Jericho Walls (prostě skály na pravém břehu, které opravdu nejdou přehlédnout) jsme také nedokázali najít. Buď byly všude skály a nebo když už někde byl vidět nějaký náznak pěšiny nebo rovinky, bylo to pouze vydupané od zvířat. Místo pro 3-4 lidi by se asi našlo, ale místo pro 10 a ještě k tomu s pláckem na lepení raftu tu prostě nebylo.

Těžko hledat spaní u Jericho Walls

Pomalu nás ale začínal tlačit čas a hlavně blížící se tma. Zatáček, které vypadaly tak jako ta v poznámkách jsme projeli ještě několik, ale plácek nikde, jen ostré členité šutry nebo neprostupný prales. První místo, kde byl v šutrech naplavený i písek a dalo se tam postavit stany a přístřešek sice nebyl ideální, ale už jsme nemohli riskovat hledat dál. Nyní nám opravdu pomohlo, že máme nízkou vodu. Opět se na obloze začaly honit mraky a tak nezbývalo než doufat, že nezačne lejt a voda moc nestoupne, protože jsme kempili těsně nad úrovní hladiny.
Přesně do úplného setmění vyšlo lepení raftu. Trhlina naštěstí nebyla extra veliká, takže nebyl velký problém díru zalepit. Samozřejmě jsme vezli matroš i na opravu větších děr, ale je to další věc, kterou si člověk uvědomí pořádně až při akci, jak moc je tam závislý na materiálu.

Opět klesá voda

Do rána našeho 4. dne na řece voda klesla o 5 cm, což je v tomto místě celkem velký rozdíl. Na druhou stranu můžeme být rádi, že o 5 cm nestoupla, páč to bychom se probudili ve vodě..

Věci nakládáme ráno až pod stupněm s kládou

Ještě před nasedáním jsme nenaložené rafty svezli pod následující stupeň se zablokovaným stromem. Řeka najednou byla jakoby vlídnější a otevřenější, jako by nám dávala čas na odpočinek před soutěskou “Great Ravine”. Už název zní, že to bude něco velkého. Soutěska, kde několik výprav skončilo, která má na svědomí i pár životů a která je zároveň vodácky nejobtížnější částí sjezdu.

Po obědě jsme pár lehčích menších peřejí a stupínků sjeli nebo sešoupali, občas všichni, občas s odlehčeným raftem pouze ve dvou, v jednom. Opět ale spíš než foťák mám v ruce kameru nebo pádlo. Bohužel to vypadá, že máme opět super nízký stav. Ale s tímto rizikem jsme všichni počítali – kdyby bylo naopak extra moc vody, třeba bychom na řeku ani vůbec nenastoupili. V tom jsou právě řeky krásné, prostě je to živel a nikdo a nic mu neporučí. Nikdy.

Vodopád Blushrock Falls

Varování orla

Jen nás stále překvapuje, že nevidíme žádná zvířata. Přeci musí chodit pít k řece? Nebo proč tu nejsou?? Depresivní černá voda, mrtvo, civilizace daleko a před námi blížící se Great ravine udržovala značně napjatou atmosféru.

Ticho před bouří

Po pár hodinách dojíždíme k peřeji zvané „Side Slip“, která je vstupenkou do “Great Ravine”, už je to tu tedy. Citace z deníčku: „Následující 1,5 metrový technický skok sjíždíme celkem čistě. Prolétá nad námi obrovský orel, první zvíře větší než hmyz, které tu potkáváme. Jakoby nás chtěl varovat, že se něco blíží. A vjíždíme do temné laguny sevřené mezi skalami. Před námi je vidět zával z obrovských kamenů a řeka mizí někam dolů ohromným spádem. Všichni jsme zvědaví, co uvidíme, co nás čeká.

Z levého břehu prohlížíme nájezd a možnosti, kudy přenášet nebo co s tím vlastně budeme dělat. Všude okolo jsou strmé skály. Nakonec se rozhodujeme pro přejezd na pravou stranu, přistání nad kamenitým stupněm a spuštění raftu dolů do následující asi 7 m dlouhé laguny, ze které všechna voda odtéká obrovskýma sifony někde dole na levé straně. Co dál se pak uvidí.”

Další exkluzivní fotografie doplněné zajímavým infem o zvířatech, zemi, historii, řece… čtěte každé úterý a čtvrtek na h2omaniaks.com.

Text a foto: Tomáš Mähring, H2Omaniaks production
clanky2.gif
 
vodácký bazar vodácké noviny pyranha.cz  mapa serveru