A jak to bylo dál?
První část výpravy se po rozlučovacím večírku na pláži jen stěží nasoukala do aut a vyrazila směr trajekt. My co jsme zbyli (Jirka, Renata, Martin a Anděl + nově přijetí Tomáš a Terka) jsme v poklidu dobalili a doufali, že budeme mít odpočinkový den.

Naplánovali jsme si přesun k hornímu Golu nad přehradou. Cesta byla dlouhá, ale nijak jsme nespěchali, neb jsme měli přeci odpočinkový den. Proč to zmiňuji. Když jsme dorazili na soutok Gola a Calasimy tak jsme si řekli, že až tak odpočívat nemusíme a navíc Tomáš s Terkou měli za sebou po příjezdu jen Abatesco a byli nadržení na pádlování. Rozhodli jsme se, že vyjedeme nahoru kolem Calasimy a pak uvidíme. Při stoupání, které v serpentinách ani auto vyjet nechtělo, jsme si uvědomovali, že to bude asi hodně z kopce. Vody moc nebylo a hlavně už byly skoro čtyři odpoledne. V kilometráži psali na osm kilometrů minimálně pět hodin, tak to nevypadalo moc dobře. Nicméně po dohodě sedáme čtyři na vodu. Já, Martin, Terka a Tomáš. Říčka je velmi zablokovaná a malé množství vody nám to moc neusnadňuje. Navíc Tomáš s Terkou mají dost velké lodě a tak každé místo trvá moc dlouho. Po asi půlhodině pádlování a ujetí cca 200 m řeky to vzdáváme. Přeci jen jet vodopády s čelovkou se nám nechce. Jdeme se proto už jen projít k asi dva kilometry vzdálené jeskyni. Rozhodli jsme se, že zde v horách přespíme a ráno uvidíme, jestli voda stoupla, či ne a když tak to sjedeme druhý den ráno.

Ráno nás probouzí velmi silný vítr a chrochtání divočáků. Vítr odnáší vše, co není přivázané, tedy i volně ložené lodě. V Andělovi se naštěstí projevil inženýr a šikovně z lodí postavil závětří. Nejen, že lodě pak neuletěly, ale taky se tam dalo vařit.

Vody nepřibylo a tak potupně sjíždíme kolem řeky dolů. Horní Golo má naštěstí vody dost a tak volíme to. U nasedacího místa fotí Tomáš reklamní fotky.

Posléze i my ;-)

Horní Golo je nádherná vodopádová říčka. Průzračná voda, mírné zablokování, krásné peřeje, vodopádky do cca 5 metrů. Všichni jsme nadšení!

Horní Golo

Co dál? Rozhodli jsme se přejet přes hřebeny hor, na kterých leží nebývale mnoho sněhu, směr Porto a Liamone. V sedle, kde jsou ještě vysněžené sjezdovky, opět fotíme reklamní foto. Auto jsme ale už vyměnili ;-)

Přijíždíme k Portu. Chceme ho jet druhý den a tak máme čas na odpolední prohlídku řeky. Jdeme asi čtyři kilometry proti proudu řeky. Vypadá moc pěkně, ale nutnost nést celou tuto cestu lodě některé naše členy dost odrazuje. Navíc pomocný vodočet pilíře mostu ukazuje, že je pro spodní úsek zřejmě málo vody. Mrzí mě, že jsme byli přehlasováni a tuto krásnou říčku ještě večer opustili. Určitě by byla taky nádherná.

Ještě večer se tedy přesouváme k Liamone u které přespáváme.

 Ráno mě budí jízda chlapců na kole vyloveném z řeky. Navrhuji, aby jeli napřed, ale to se jim nějak nezdá a tak jedeme do lázní na začátku Liamone opět všichni pohromadě naším velkým autem.

Liamone má pěknou, ale naštěstí trošku nižší vodu. Renata volí odpočinkový den a tak nám má aspoň kdo svézt auto. Sice její odpočinkový den mi až tak odpočinkový nepřišel... byla si vyběhnout asi deset kilometrů do vesničky téměř na vrcholu hor, ale co už. Každý odpočívá jinak. My ostatní jsme vyrazili po vodě. Krásné vodopádky, kaskádky a peřejky. Jen jedno přenášení sifonu a snad i nějací plaváčci, co Terko? ;-)

Liamone

Tento úsek Liamone jsem jel poprvé a tak jsem byl za nižší vodní stav vděčný. Příště už víme, do čeho jdeme a  sneseme ještě pár centimetříků navíc.

Renatka nám zatím nachystala skvělou véču a tak jsme se po posilnění ničím nezdržovali a přesunuli se do lázní Bay de Guitera u řeky Taravo.

Tady jsme se potkali s další českou "Kuřecí" vodáckou výpravou. Náš útok vodními děly je lehce zaskočil, ale nakonec jsme lázeňský večírek zvládli společně a byl docela fajn ;-)

Další den volíme Horní Taravo. Chceme zkusit dojet až k bagru.

Vody je poměrně hodně takže se z horního Tarava, které bývá tak III-IV stává dobrá pět. Dokonce jedno místo i přenášíme. Taky si někdo zaplaval... Martin nás čeká v lázních a odpočívá na nejtěžší část z lázní k bagru. Osobně toho mám už docela dost. Únava stoupá. Už pádlujeme jedenáctý den v kuse. Naštěstí začíná hustý déšť a za deště se do soutěsky nemůže. Velmi rádi končíme v lázních a i v neoprenech se ponořujeme do horké vody.

Tentokrát se večírek nekoná. Přesouváme se ke Codi, která měla minulý týden moc vody a nešlo ji jet. Spíme na našem milém tábořišti u chcíplého býka.

Nevečírkujeme. Teda já se ségrou. Jsme utahaní jak koťata. U "mlaďochů", mám pocit, proběhly nějaké ty povzbuzující redbuly a vodky, ale to já zaspal a oni si to nepamatují :-)

Ráno se u Cody setkáváme s místními vodáky. Tedy spíš jednou místní vodačkou a jejími kamarády z Francie.

Cody má stále hodně vody, ale asi jen polovinu než měla před týdnem. Rozhodujeme se, že pojedeme. (pro mě špatná volba :-( ) Jsem moc utahaný. Chce to odpočinek, ale Cody jsem si nechat ujít nechtěl. Už v první peřejce zůstávám viset ve válečku, ze kterého se dostávám až asi po minutě a navíc pak další stupně jedu pozadu, kde eskymuji. Nemám svůj den. Jde to ztuha. Další skoky byly sice v pohodě, ale není to ono.

U sedmičky dojíždíme Francouze. Už jsem ji jel pětkrát, Frantíci to mají odjištěné a na břehu mávají ať jedu. Ještě jsem tam neměl nikdy problém, tak co. Jedu... Skáču docela dobře, ale vody je fakt moc. Brutální šrotovačka. Když se to uklidnilo, cítím, že loď naráží levým bokem do skály. Chci eskymovat, ale když vytahuji pádlo, tak ho strkám přímo pod padající vodu a ta mi pořádně otočí ruce dozadu. Rameno sice nevypadlo, ale bolí (bolí mě do dnes a to je už víc jak měsíc). Ještě se zkouším párkrát z této situace dostat, ale marně. Vzduchu mám sice dost, ale říkám si, co když ho i při plavání budu potřebovat? Asi po deseti letech jdu z lodi ven. Kupodivu jsem asi během vteřiny nad vodou a ve vracáku. Navíc pro me Anne (naše nová Korsická kamarádka) skáče a vytahuje mě na břeh.

Snad poprvé vzdávám řeku v průběhu jízdy. Už se mi nechce dál trápit. Nejsem dnes na vodě rád...

Ostatní jedou dál a snad bez větších potíží dojíždí Cody až na soutok s Rizanessou. Na místo, kde se již začala stavět nová přehrada, která zatopí část Rizanessy a část Cody. Máme už jen poslední dva roky na to si tyto úseky sjet!! Loňský protest, kterého jsme se účastnili, nepomohl a za tři roky tu bude stát zbrusu nová přehrada.

Abych neodbočoval. Ještě asi v polovině Cody je 15m vodopád u nás zvaný jako "Kuřecí vývar". Vede k němu ze silnice cestička a tak jsme se tam sešli s Renatou, která taky nejela, mrknout. Loni jsme ho jeli a tak jsme zvědaví, jak bude vypadat za velké vody.

Vypadá docela pěkně, ale dole to žene dost pod skálu. Všichni se tváří, že přenáší. Nakonec se ale jeden Francouz rozhoduje, že pojede. Jméno dostal od Anděla "Krutor". Anne jde jistit. Má kajak i sebe připoutaný na lanech a přes kladky je jištěná. Moc pěkný pohled na souhru při záchraně. Krutor "bohužel" jede bez chyby, takže si žádné záchranné akce neužíváme. ;-)

Jeden z Francouzů, Remi, už toho má taky dost a tak jde s námi nahoru z kaňonu a vezeme ho dolů autem. Všichni ostatní dojeli dolů v pohodě. Druhý den chceme jet Vinetuovku na Rizanesse a tak jdeme spát za naším oblíbeným býčkem.

Ráno vody ještě přibylo a tak je Rizanesse hodně vodnatá. Na Vinetuovku to není a tak Anne se svojí skupinou přejíždí na Taravo. Dávají si úsek k Bagru... My chceme na střední Rizanesse, ale mě bolí rameno, Anděl ani Renata se necítí. Terce se moc nechce a ve dvou Martin s Tomášem na tak rozvodněnou řeku taky nepůjdou. Potkáváme "Kuřecí" skupinu. Chtějí jet Cody, ale ta zase o něco stoupla, tak se moc nehodí jet. Domlouváme se na spodní Rizanesse, která je za tak velké vody moc pěkná. Já řídím, Martin, Terka, Anděl a Tomáš jedou do města a tak jede z naší výpravy na vodě jen Renata. Z druhé skupinky jich jede asi pět, tak jedou všichni společně. Dolní Rizanesse je řeka pro všechny. Moc pěkná. Typu Belá. Tak jsou všichni, kdo jeli, moc spokojeni.

Večer přejíždíme přes půl Korsiky směrem k domovu. Táboříme u Fium Orbu. Někdy v noci přijíždí na naše tábořiště i Francouzi z Tarava.

Ráno chceme jet společně. Francouzi se rozhodují pro horní úsek a tak jedeme nahoru. Vody je docela hodně a vypadá to v horách na déšť. Já s Renatou nejedeme. Mě bolí rameno a na Renču je tam moc vody. Aspoň má kdo svézt auta. U rakety se jdeme podívat dolů k řece. Vody zase přibylo. Anděl, Terka a někteří Francouzi končí. Raketa se nedá. Je pod ní vývar až ke skále. Vody stále přibývá. Asi po hodině mi volá Martin vysílačkou, že končí všichni. Ujeli ještě jednu zatáčku a voda stoupla nad hranice možností. Naštěstí objevili dobrou cestičku k silnici, tak se brzy všichni setkáváme. Vysílačky se hodily. Jinak bychom se těžko hledali. Doporučuju vozit ;-)

Fium Orbo

Večer jsme pozvaní do Annina domu na večírek. To nebudu moc rozebírat. Konec konců. Znáte Francouze. Remi si oblíbil Tuzemský... hráli na kytary, housle... zpívali jsme až do rána... A ráno... teda odpoledne :-) hurá na trajekt...

Moc rád jsem si prohlédl pravý Korsický dům zevnitř. Na malé ploše velmi pěkně řešené, úsporné a praktické.. tři patra... A taky jsem moc rád poznal Francouzskou pohostinnost... I když, naše česneková pomazánka a Tuzemský rum měly taky úspěch.

Když jsme čekali na trajekt, tak mi volal kamarád Pavel, že jsou druhý den na Korsice a někdo jim ukradl všechny vodácké věci... I Korsika má svoje stinné stránky. Půjčili jsme jim naše, ale bylo mi z těch zlodějů smutno.

Abych to tedy závěrem shrnul. Korsika byla letos zase úžasná. V první části akce jsme sjeli méně obtížné, ale přesto moc krásné řeky a ve druhé jsme objevili nádherné, pro nás nové říčky, z nichž některé určitě zařadíme do klasického programu. A poučení pro mě? Po jedenáctém dni pádlování to chce odpočinek ;-)

Ahoj zas třeba někde na vodě!!