VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

Všichni vodáci, kteří na vodě umí jezdit, na Korsice byli, byli mnohokrát, mluví o ní, chystají se na ni, milují ji, znají ji, vracejí se na ni? A teď Korsika nalákala i mě, třebaže až tak zkušený vodák nejsem.

Moje očekávání jsou prostá. Poodhrnout závoj a nahlédnout do tajemství krásného ostrova a přežít. Jiřík řekl, že i na Korsice samozřejmě lehké řeky jsou. Ostatní řekli, že na Korsice lehké řeky samozřejmě nejsou, někteří řekli, že možná jsou, ale na Korsiku se jezdí za dobrodružstvím, na těžké řeky. Bojím se.

Cestou tam poslouchám vyprávění kamarádů??Když jsme byli na Korsice posledně, tak jsme si říkali, že nic tak těžkého jsme ještě nikdy nejeli.? Bojím se čím dál víc.

Vystupujeme z trajektu, ostrov je v mlze, prší, je zima, vůbec se nám nechce. V noci je strašná zima. První den jedeme na rozjetí řeku Golo. Korsika si oblékla nový kabát ze slunečních paprsků, voda studí, loďka se kývá, mám velké obavy, zda to zvládnu. 30 km, jeden eskymák, jedno STRAŠNÉ místo. Spíme na pláži.

Nechci popisovat jednotlivé dny, ale vězte, že jsem na Korsice prožila jedny z nejkrásnějších dnů.

Jak dopadla moje očekávání?

Na Korsice JSOU i lehčí řeky a jsou NÁDHERNÉ.

Jeli jsme Golo od přehrady, mírně tekoucí, občas peřejka, jeden jez mě "stál málem život." Jede se vlevo po skluzavce po skále, ovšem jen kousek a pak se voda propadá někam do pekla, vře, stříká. Strašně jsem se lekla, i když o nic nešlo a nic mi to neudělalo, ten pohled shora a to leknutí nikdy nezapomenu. S přibývajícími zkušenostmi jsem na tuto událost o týden později vzpomínala už s úsměvem. Pravidlo číslo jedna ? nesmím jezdit za Kamilem. Předváděl na svém novém Ammu krásné figury ve válci a já to pak nešikovně opakovala. Tartagine (novinka) měla hodně kamení, hodně jsme kličkovali a připravili se tím na Asco.

Asco mi vyrazilo dech. Průzračná voda padá přes kameny v krásné soutěsce. A navíc jen jeden eskymák! Tavignano je vodnatá řeka, občas peřejka, se soutěskou na konci. Schody u elektrárny měly málo vody, tak jsme je nejeli. Místo Vecchia, které mělo moc vody, jsme jeli horní Tavignano. Hned v úvodu jsem po prvním eskymáku měla o bouli na rameni navíc. Těsně před soutěskou si Jaroušek při rozplavbě rozsekl obočí, Jiřík mu je krásně zamašličkoval. Ale jinak to byla opět krásná čistá korsická říčka.

Taravo je další řeka, na kterou nelze zapomenout. Už první peřej vypadala, ža bude i má poslední. Ale zvládla jsem ji a bez eskymáčka ;-). Vody bylo hodně, válce stály za to, Pět prstů jsem přenesla, Renatu s Jurajem to pěkně sešrotovalo. Eskymovala jsem, plavala jsem. Už se nejelo vše na oči, ale chodilo se dívat a jistit. Pravidlo číslo dvě ? nesmím jezdit před Renatou, jinak si mě váleček podal. Jiřík na břehu, házečka letí vzduchem, plavu asi dva metry. Kluci mě chytili loď. Vždy pod těžší peřejí následovala veliká laguna, kde se dalo případné plaváčky dobře odlovit. Další den byl naštěstí odpočinkový! Serfování na vlnách a koupání v moři nám udělalo moc dobře.

 

Poslední den byla naplánována Codi, ale měla moc vody a bylo by nebezpečné se do ní pouštět. Místo ní jsme si vybrali Abatesco. Hodně kamení, hodně kličkování, hodně s kopce. Měli jsme štěstí, že vůbec mělo vodu a nebylo jí moc. Kupodivu jsem našla mezi kameny tak hlubokou tůňku, ve které jsem se nechtíc pomalu a jistě sesula pod loď. Poslední den, poslední plaváček. Druhý úsek už byl pohoda.

Bilance:
Sedm řek, deset eskymáků, tři plaváčci, jedno koupání v lázních. Dále koupání v moři, běhání v písku, po kotníky ve vlnkách, nade mnou modrá obloha, v dáli vykukují zasněžené vrcholky hor, sluníčko slibující nádherný den. Procházka večerním Bonifaciem. Slunečné dny, déšť, sníh, kroupy, bouřka, nebe zatažené i plné hvězd. Nepočítaně modřin na různých částech těla, navzdory tomu, že jsem měla rukavice i přilbu. A je pravda, že nejvíc jsem jich utržila při přenášení ? na břehu. :-) Večírky u ohýnku, zahřívající svařáčky vína, kytara, zpěv. Juraj nám vařil samé dobrůtky. Vlastnoručně jsem si utrhla mandarinku ze stromu! Krásné květinky, stromy, skály. Spousta strachu, ještě víc nadšení.

Odvezla jsem si krásné vzpomínky na krásnou vodu, kouzelnou přírodu a spolehlivé kamarády, nové zkušenosti a touhu jednou se tam vrátit. Korsika si získala mé srdce.

Děkuji kamarádům, bez kterých bych neměla na co vzpomínat: Jiříkovi, Renatě, Kamilovi, Jarouškovi, Jurajovi, Vladovi, Ivanovi a dalším. Především děkuji Jiříkovi, který mi zpod peřejí signalizoval, kudy mám jet, radil mi, zachraňoval z válců, povzbuzoval a také za to, že i na Korsice vybral lehčí řeky.

První část výpravy se vrátila, ale o týden déle zůstala druhá část, která prozkoumává nové řeky a sjíždí ty těžší. Nemůžu se dočkat jejich vyprávění.