VODÁK sport | speciálka na lodě a běžky

Ahoj,
před chvíli jsme se navrátili z expedice Jenisej 2006. Všichni živí, zdraví, opálení, od komárů poštípaní. Chcete-li si přečíst první krátkou "tiskovou zprávu" čtěte dál...

24 hodin po přistání

V sobotu 29.7. přistála na pražské Ruzyni poslední část výpravy, která si dala za cíl sjet na vlastnoručně vyrobených katamaránech horních 250 km řeky Jenisej v republice Tyva.  V počtu osmi členů výpravy jsme dle plánu přistáli 30.6. na Irkutském letišti (10 dní před tragickou nehodou ruského letounu na tomtéž letišti). Vzhledem ke ztrátě jednoho ze zavazadel jsme byli nuceni 1 den zůstat v Irkutsku, ale naštěstí batoh i s jedním válcem dorazil v pořádku. Dalších 530 km do Sajanské vesnice Orlik proběhlo bez větších problémů. Odtud byla cesta, která nás měla přivést až k samému úpatí vysokých hor Sajany, sjízdná jen na korbě gigantického Náklaďáku ruské výroby Zil. Celodenní pouť se neobešla bez několikerého zapadení v bažinách či bez adrenalinového brodění rozvodněných řek. Posledních 70 km zbývajících k jezeru Kara-balik, odkud Jenisej vytéká, nebylo možné absolvovat jinak, než pěšky. Vzhledem k množství zavazadel jsme byli nuceni, i za cenu jednodenního zdržení, najmout koně, což se nakonec (vzhledem k množství jinak nepřekonatelných brodů) ukázalo jako veliké štěstí. Následovalo třídenní putování přes hory a husté lesy v prudkých deštích, přes rozvodněné toky a v neustálé přítomnosti milióny komárů. Poslední den jsme vyrazili dokonce v neoprenových oblecích a dorazili až pod poslední sedlo, které bylo nutné přelézt a dojít tak ke Kara-baliku. Sedlo, stejně jako zasněžené vrcholky, bylo zasypané množstvím nového sněhu. Nebylo tedy velkým překvapení, když druhý den sníh zasypal i náš tábor pod sedlem. Počasí ani náhodou nevěstilo žádnou změnou k lepšímu, stoupala obava z rozvodněných toků. Nezbylo jinak, než další den čekat na zázrak ve stanech. Když však i další den nepřestávalo pršet, bylo nutné zvážit pokračování naší cesty. Na jedné straně byl náš cíl v podstatě na dohled, na druhé straně stoupala obava z velké vody v Jeniseji. Pravděpodobnost, že budeme muset čekat, až voda opadne, byla čím dál větší... Tato myšlenka se však vůbec neslučovala s termínem odletu první skupiny expedice. Po dlouhých a těžkých rozhovorech padlo konečné rozhodnutí rozloučit se ze snem výpravy – s řekou Jenisej. Od tohoto okamžiku můžeme jen spekulovat, jak by vše dopadlo. Jisté je, že nám pro návrat do civilaze zbývala jediná cesta – pětidenní putování po řece Tise, přestože jsme o ní neměli žádné informace. Nezbylo než smontovat katamarány (3 nafukovací válce propojené duralovou konstrukcí) a vydat se po ní údolím dolů... .
Lehce rozvodněnou trojkovou řeku jsme sjížděli s naprostou opatrností tak, abychom si mohli případná nepřehledná místa prohlédnout. Už po 5-ti kilometrech nás čekal 10-ti metrový vodopád a náročné obnášení po břehu. Po vodopádu už naštěstí nenásledovalo žádné vyloženě nebezpečné místo a opatrnou jízdou jsme po 5-ti dnech i s jednodenním výstupem na nedalekou bezejmennou horu dorazili k soutoku s řekou Oka nedaleko naší známe vesnice Orlík. Při druhé návštěvě této vesnice jsme zjistili, že velká voda odnesla několik stavení, jedinou příjezdovou cestu a elektrické vedení… Zjistili jsme informace o dalších vodáckých možnostech, dokoupili zásoby, demontovali katamarány a nechali se převézt asi 100 kilometrů na další řeku Irkut. Opět jsme postavili plavidla a vyrazili na řeku. Čekalo nás dalších 80 km plavby. Začátek řeky představoval divokou, technickou vodu. Pod skálou se zlomily u jednoho katamaránu 2 příčníky a duralové trubky jsme museli nahradit břízou.. Než jsme dojeli do cíle, čekal nás ještě občasný hustý déšť, výměna dalšího prasklého příčníku a protržené 2 válce, které nebylo možné dál opravit. Dojeli jsme tedy na klasických dvouválcových katamaránech, jejichž ponor byl se 4-členou posádkou a všemi zavazadly opravdu veliký. Tím skončila vodácká část výpravy a následovala relaxace nejprve u teplých pramenů a následně u jezera Bajkal.

I přes nesplnění našeho cíle - splutí Jeniseje od pramene, hodnotíme výpravu jako zdařilou. Otestovali jsme pro nás dosud neznámé katamarány, které poskytují možnost pěšího přesunu „na těžko“. I přes nepřízeň počasí se nám podařilo splout 2 krásné sibiřské řeky Tisu a Irkut.

Na závěr bychom chtěli poděkovat všem účastníkům výpravy za zodpovědný přístup, týmovou spolupráci a veselou náladu, která nám pomohla překonávat překážky a vytvořila tu pravou cestovatelskou pohodu.
Veliké díky patří rovněž všem, kteří pomohli při organizaci a přípravě celé výpravy.